Naše nemovitost prošla rozsáhlou rekonstrukcí, která byla dokončena v roce 2022. Nemovitost jsem zakoupil v roce 2013 od druhé větve mé rodiny. Dům postavil můj praděda „František Patejdl“ v roce 1918 a následně stavebně upravil pro bydlení a současně pro podnikání. Dům je součástí areálu několika budov, které v minulosti sloužili k bydení a podnikání.
V prostoru prvního nadzemního podlaží se v první polovině 20. století nacházela truhlářská dílna a strojovna. Zde „František Patejdl“ provozoval svou truhlářskou živnost.
Na dobových fotografiích je možné vidět nápis „František Patejdl Nábytkové a stavební strojní truhlářství. Dle dostupných informací zde byli zaměstnáni čtyři truhláři a v hlavní místnosti byli čtyři plně vybavené ponky s veškerým nářadím. V dílně pracovali také učni oboru truhlářského. V zadní části byla strojovna, kde se nacházeli truhlářské stroje, které přes prostupy v podlaze poháněla transmise umístěná o patro níže. Transmise byla poháněna elektromotorem Škoda a dříve parním strojem. Transmise je vlastně ocelová osa s koly, které prostřednictvím kožených řemenů poháněli stroje v dílně.
František Patejdl 1898 – 1953 Mistr truhlářský Plasy
Při rekonstrukci byli v podlahách dílny nalezené kanály a předpokládá se, že sloučily pro převod pohybu strojů u ponků v dílně. Zajímavostí byli také zvláštní podélné otvory pod okny opatřené venku okenicí. Tyto se otevírali v případě, že se na strojích opracovával dlouhý kus dřeva, který se do domu nevešel a tak při práci vyjeli z onoho otvoru ven z domu a zpět. Malý domeček vedle díly sloužil jako lakovna hotového nábytku. Zde se nábytek lakoval, barvil, fládroval. Domeček do dnes nazýváme lakovna. Hotový nábytek se pak snesl po širokých schodech podél domu a následně do další budovy na pozemku kde byla vzorková prodejna. František byl zapáleným podnikatelem a tak docházelo také k bizarním situacím. Naše babička Hana vyprávěla, že František potřeboval odevzdat kredenc jednomu váženému zákazníkovi, ale v den předání nedorazilo potřebné kování. Zašel tedy do vlastní kuchyně, kde zrovna připravovala oběd má prababička Anna a z jejího krásného kredence sejmul potřebné kování a úchytky aby uspokojil potřeby svého zákazníka.
Když už František jednou pracoval se dřevem a měl to krásné auto Škoda 430, proč to nevyužít. Z prken se vyráběli krásné rakve, které moje babička Hana a její další sestry Dana a Miluše zdobili a pomáhali také s výzdobou věnců. Dle dochovaných fotografií mělo vozidlo Škoda 430 skleněnou nástavbu. Tato se dala samostatně ustavit v garáži nebo na dvoře na kozy a vůz se používal pro další účely. K této živnosti mám razítko, dobové faktury, vzorníky výzdoby rakví a propagační materiály. Od mé babičky jsem se dozvěděl, že byl František šprýmař a při výpravách pohřbů, když řídil ono krásné auto a jel tak pomalu, aby mu pěší průvod stačil, vyprávěl anekdoty. Ti, kteří šli okolo vozu a poslouchali, měli velký problém udržeti v tomto chmurném okamžiku kamennou tvář. Bylo však také období, kdy bylo benzínu nedostatek a ono krásné vozidlo nahradilo koňské spřežení. František totiž nechtěl své auto upravovat na dřevoplyn tak jako mnoho ostatních.
V přízemí domu se v první polovině dvacátého století nacházela stáčírna piva z místního pivovaru v Plasech. Nákladním vozem Škoda 430 vozil praděda František pivo z Plaského pivovaru v sudech do naší stáčírny, kde jeho zaměstnanec stáčel pivo na stáčecím stroji z dřevěných sudů do skleněných litrových a půllitrových lahví. Dle evidence, kterou jsem při koupi ve stáčírně nalezl, rozvážel dále pivo po místních restauracích a obchodech k dalšímu prodeji. Ze zápisníku a hliníkových víček, kterými se lahve uzavírali, vyplívá, že živnost měla na sebe napsanou má prababička Anna Patejdlová. Text vytlačený na víčku je „Plasské Pivo výčepní A. Patejdlová Stáčírna Plasy“ Stáčírna byla vykachlíčkovaná místnost v přízemí domu a další místnost v zadní části přízemí, kde byla veliká vybetonovaná vana. Kachlovaná místnost bylo místo kde probíhalo samotné stáčení piva a v druhé chladné místnosti se pivo před expedicí skladovalo. Betonová vana byla plná ledu a na ni byl posazen dělící rošt ze dřeva, který připomínal pivní basu Do otvorů se na led dávali již plné lahve s pivem. Led se vozil z pivovaru, kam se vozil v zimě z Plaského rybníka. Pan zaměstnanec stáčírny dle vyprávění mé babičky Hany byl velice sprostý a z tohoto důvodu neměla babička ve svém mládí do těchto prostor dovoleno chodit.
Domy č.p. 127 a č.p.232 a pěšinka na nádraží svírali malé nádvoří, ideální prostor pro dětský život. Všechny domy vlastnil František Patejdl. Dům č.p.232 v němž František bydlel byl zároveň truhlářskou dílnou a stáčírnou. Dům č.p.127 František pronajímal rodině Pfeiferových, kteří zde provozovali v jedné polovině obchod s textilem a v druhé polovině bydleli. Právě pan Pfeifer mi vyprávěl, jak na dvoře hrávali s ostatními chlapci ze sousedství fotbal. Byla to údajně skvělá zábava, do doby než se ukázal přísný a pořádný František. Parchanti přestaňte tady dělat kravál a nemotejte se s tím míčem okolo toho auta!!!!! V tu chvíli byl vynucený poločas. František rozdal všem velká košťata, a dokud nebyl dvůr jako ze škatulky, bylo po fotbale. U pěšinky v malém domečku, kde je dnes apartmán bývala vzorková prodejna nábytku. Pěšinka byla ideální místo na sáňkování. Jediný kdo se v zimě neradoval, byli lidi pospíchající po uklouzaném sněhu na vlak. Jednoho dne došla Františkovi trpělivost se sousedem z protějšího baráku. Byl totiž údajně velký bordelář a jeho kozy se toulali po ulicích před Františkovými domy a znečišťovali okolí. František zašel do lakovny pro černou barvu a z několika koz udělal zebry, tak aby se jejich majitel zamyslel nad jeho skutky. Tento čin však nezůstal bez povšimnutí. František se svou ženou Annou měli v místní biografu předplacené místo na balkonku a navštěvovali často představení v BIO STŘELA. Jednoho dne se místo úvodních titulků na plátně objevil nápis „Chceš- li z kozy zebru míti, musíš za Patejdlem jíti.“
